Kdo jsme a kam kráčíme

Ač jsem se donedávna nevěnovala žádnému psímu sportu na špičkové úrovni běhala jsem rekreačně agility, zkoušela asistenční výcvik, obedience. Hodně času trávíme v přírodě a s tím jsou spojeny především dogtrekking, canicross a bikejoring. Vzhledem k tomu, že u posledně jmenovaných aktivit se jedná o rozvíjení základních, bazálních psích potřeb a schopností, mohu vřele doporučit každému, kdo neví co by si počal nebo tvrdí, že nemá čas a zkušenosti na jiný "výcvik". Běh je přirozeností psa i člověka a odměnou vám bude spokojený (unavený :) pes a lepší kondice vás samých.

Není podstatné, zda doběhnete první, desátí nebo zda se vůbec zúčastníte závodu. Důležité je, že jste spolu na čerstvém vzduchu, rozšiřujete své možnosti a vzájemně se poznáváte.

Střípky minulosti

Pejskařině, tedy kynologii se věnuji již od svého dětství, přibližně od roku 1992. A to je již téměř dvacet let. Páni.. taková doba! A jak to uteklo :))) Začínala jsem s křížencem springer španěla Adámkem na místním cvičišti ZKO a to jak jinak, než služebním výcvikem. Ono se moc jiných možností v té době nenabízelo. Mezi ovčáky, rotvajlery a knírači jsme se dost ztráceli, ale přesto se "Hadýsek" naučil skvěle revírovat, překonávat veškeré překážky a zvládl dokonce i hladké zadržení. Ve zkoušce ZOP i ZPU1 obstál bez ztráty kytičky a obdržel tak plný počet bodů. Byl to naprosto výjimečný pes. Skvělý tvor obdařený spoustou neuvěřitelných vlastností, především poslušností, naprostou oddaností, učenlivostí, empatií,.. . Byl to můj první pes a dnes už vím a chápu, že byl tím NEJ ve všech směrech. Byl tím psem, kterého smíte mít jen jednou  za život, máte-li neobyčejné štěstí.. Nikdy nezapomenu, Adámku!

Druhým pejskem v mém životě byl Zinek, pražský krysařík. Jeho krátký život ukončil německý ovčák, kterého nezodpovědný majitel nechal pobíhat bez dozoru. :'-(

V roce ´99 jsem úspěšně zakončila studium na SOŠ veterinární v Hradci Králové, pár let nato jsem se přestěhovala do Prahy a do mého života vstoupil krysáč číslo dvě - Pixy. Pixík. "Pixelus Maximus Privilegius" taky zvaný "Fusí Prusí Lá".. Skvělý představitel plemene - houževnatý, vytrvalý, veselý a společenský. Ani jemu nebylo přáno zešedivět, neboť nešťastným řízením osudu vyběhl ze zahrady přímo pod kola rychle projíždějícího vozu. .. Koho bozi milovali, zemřel mlád. Pixu obdivovali i ti, kteří jinak tvrdili, že "nemají rádi tyhle blechy".

Když tato smutná událost zasáhla naše srdce, byl již několik měsíců členem naší smečky i první "značkový" pes - Bill Fortuna Bohemica. Vysněný Ganík byl pořízen po dvouleté úvaze a dlouhém váhání (mezi vipetem, thai ridgebackem a pinčem). Proč nakonec zvítězil právě "punč"? No protože je ten nejkrásnější, nejlepší a vůbec... nejvíce se hodí do místních podmínek naší zeměpisné šířky a délky :) Po nenadálém odchodu Pixíka do věčných lovišť stihl Guna nezvladatelný stesk, který ho nutil kňučet, kvílet, štěkat a jinak naříkat v naší nepřítomnosti. Hned začátkem následujícího roku proto zaplnila prázdné místo již dospělá fenečka bostonského teriéra Carol Dog-Lome. Ač zakoupena s průkazem původu (eh eh.. bez tetování, či jiné identifikace) a od "renomované" chovatelky, její zdravotní stav nebyl dobrý. Trvalo nám téměř rok, než se Karolínka plně zotavila a zapojila se celým svým teriérským srdíčkem a s buldočí vervou do života smečky. Dnes je to opravdová madam "Kůra".

Závěrem chci poděkovat svým rodičům, kteří mě vždy podporovali a jemně vedli, takže jsem mohla poznávat nejen krásy psího spektra ale rozmanitost celé přírodní říše.

Děkuji svému životnímu partnerovi za jeho lásku, trpělivost a klid s kterým přijímá každý další přírůstek do naší rodiny, čili "smečky".